První kapitola

20. července 2009 v 19:35 | Nika* |  --Diamant moci--
1. kapitolka


"Jess! Jess! Vstávej, musíš do školy?" zavolal Paul.
"Do školy? Proč? Vždyť je - "
"Prvního září, Jess. Tak se prosím tě obleč a pospěš si, za chvíli je tu autobus."
Prázdniny utekly jako voda, mezitím Jessica oslavila 14. narozeniny, s otcem strávily týden na cestách a měsíc byla u babičky. Doufala, že tentokrát budou prázdniny nekonečné a ona si je dosyta užije. Mýlila se. Než stačila cokoliv říct, opět tu bylo to nenávistihodné datum a Jess musela vstát z vyhřáté postele.
"No dobře, už vstávám tati," vzdala se Jess a posadila se na posteli. Rozhlédla se po pokoji a spatřila matčinu fotku. Chybíš mi, mami, pomyslela si. Vstala, políbila její tvář na obrázku a zamířila do koupelny.

"Říkal jsem, pospěš si Jess, ale to jsi zřejmě přeslechla," podotkl otec, když sestoupila ze schodů a vešla do kuchyně. Otec právě naléval horký čaj do hrnečků,.
"Nejspíš," usmála se Jess na otce. Byl to vysoký, dobře stavěný muž s čistou pletí a tmavě hnědýma očima. Měl krásné, jemné, světle hnědé vlasy, na kterých už kouzelník čas zanechal
své šedivé stopy. "Tati, není ti něco? Zdáš se mi nějaký pobledlý," zeptala se Jess, zatímco její otec, který stál zády k ní, krájel chléb ke snídani. Zvedl hlavu a zamyslel se. Totéž říkávala ona, má Jessica, pomyslel si. Otočil se k dceři a odpověděl: "V pořádku zlato, jenom mě dneska v agentuře čeká hodně práce."
Paul Lay pracoval ve firmě, která dávala dohromady dva mladé lidi. Líbila se vám nějaká žena, nebo nějaký muž, zašli jste do této agentury, informovali jste je o dotyčné osobě a pak jakoby souhrou náhod na ni narazíte, zatímco vaše peníze putují do agentury One´s. Paul pracoval jako zástupce ředitele, nepřícházel do styku se zákazníky, ale dohlížel především na chod firmy, jakmile se ředitel ocitnul mimo její dosah. One´s byla jediná firma tohoto charakteru na trhu v celém světě. Lidé se na ní obracely z úplně jiných konců světa. Měla své pracovníky, které vždy vysílala na pomoc zákazníkům do zahraničí.

Jess dojedla toast, dopila čaj a zamířila ke vchodovým dveřím.
"Ale, ale, a pusu tatínek nedostane?" zasmál se Paul a zaťukal si prstem na tvář.
"Tati, přece ti nebudu dávat pusu ve čtrnácti letech proboha," zakroutila hlavou Jess, ale přiběhla k němu a vlepila mu ji na tvář.
"Tak, a teď utíkej do školy,"zahučel Paul. "Jo a Jess."
"Co zase, tati."
"Mám tě rád," usmál se.
"Ale vždyť já tebe taky tati a už musím vážně jít. Tak zatím," zvolala a utíkala k autobusu. Paul se za ní díval. Je jako ty, vypadá jako ty a chováš se přesně jako ty, Jessico. Připadá mi, jako by jsi nikdy neodešla, lásko.

Jess seděla v zadní lavici a byla hluboce zamyšlená. Přemýšlela nad maminkou, jaká asi byla a taky, proč byl dnes otec tak smutný. Nevěřila tomu, že by to bylo pouze z práce. Důvod vězel někde jindy a ona byla odhodlána zjistit kde.
"Slečno Layová? Slečno? Doufám, že dáváte pozor," přerušil její rozjímání profesor Cork.
"Jistě pane, omlouvám se," zarděla se Jessica, ale po chvíli opět upadla do svých myšlenek. Nevnímala okolí a jen přemýšlela, jak přimět otce, aby jí řekl pravdu. Na druhou stranu, ale nevěděla, zda ji chce opravdu vědět nebo si to jen namlouvá.
"Jak vidím slečno, dneska z vás asi nic nedostanu," ozval se opět profesor. Jess sebou trhla, omluvila se, když zazvonilo.
Když spěchala chodbou a potkala svou přítelkyni Miriam.
"Jsi v pohodě Jess?" zamračila se Miriam.
"Jo jsem, neměj strach," odsekla a kamarádka se na ni podívala udiveným pohledem.
"Jasně, tak se měj,"
"Ahoj," odpověděla Jess a pospíchala domů.

"To už jsi doma zlato? Myslel jsem, že dorazíš až za hodinu,"zeptal se Paul.
"Ano měla jsem, ale odpadla nám poslední hodina. Doufám, že jsem tě při nečem nevyrušila tati," zavrčela Jess.
"Je ti dobře?"
"Ano! Ano! Je mi dobře, jsem v pořádku, nic mi není. Musíte se mě pořád ptát, co mi je? Vím jistě, že se mnou je všechno v pořádku. Ale o tobě tati, to říct nemohu. Štve mě, že se každý den tváříš, jako při božím umučení. Mrzí mě, že mi nevěříš a nic mi neříkáš. Ale myslím si, že jsem už natolik velká, že dokážu vyslechnout svého vlastního otce a pomoci mu, pokud se trápí a má nějaké problémy!"
"Omlouvám se," zašeptal Paul.
"Ty se omlouváš? Tak ty se mi jen omluvíš a nic víc mi k tomu neřekneš?"
"Nemůžu ti to povědět Jess, slibuji, že až příjde čas, dozvíš se to."
"Ne! Nechci čas, řekneš mi to teď a nebuď pořád tak šíleně klidný, tati," zařvala Jess.
"Dobře, teď se uklidni ty." zamumlal. "A posaď se, bude asi lepší, když budeme sedět," ukázal na pohovku u okna. "A myslím, že začneme úplně od začát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama