Strážný anděl - 3 kapitola

3. ledna 2009 v 11:55 | Weronika |  --Strážný anděl--
3)
Vlezla jsem si do sprchy a svalila jsme se na podlahu. Neschopna pochopit, co se vlastně stalo. Zavřela jsem oči a doufala, že až je otevřu, vše bude zase pryč. Všechno bude zase tak jak to bývalo. Mílila jsem se. Otevřela jsem oči a uviděla svůj odraz na stěně sprchového koutu. Oči podlité krví, vlasy zacuchané a rozházené po celé hlavě, modřiny na stehnech. Kdepak, nic není pryč a ani není konec. Tímhle to všechno začalo a bude to dál pokračovat. Tím jsem si jistá.

Po hodině jsem vylezla z koupelny. Matka seděla s Katie u stolu a zrovna se něčemu zasmály. Oni se smály. Nechápala jsem.
"Mami? Vy...vy se smějete?" udivila jsem se.
"Ach Leslie, víš, ale my nevíme co máme dělat. Já potřebovala nějak zabavit Katie, aby to moc nevnímala. Tak jsem jí pověděla nějaký vtip. Nezlob se na nás, ale bohužel jsi byla nucena prožít to ty. Já už to nijak nezměním a navíc nevím jak ti mám pomoct," odvrátila hlavu.
"Bože! Jsi moje matka! Ty mi máš pomáhat. A především ve věcech jako jsou tyhle!" zařvala jsem a utekla do svého pokoje. Všechno bude zase dobrý, říkala jsem si. To jen táta měl v práci asi špatnej den. Bude to dobrý.

Nebylo. Všechno pokračovalo. Nikdy jsem se nedozvěděla, co se mu tenkrát vlastně stalo. Nebo jsem se to možná ani dozvědět nechtěla. Každý den přišel domů, táhl z něho alkohol. Zavolal mě do ložnice a .... - Pokaždé to bylo stejné. Pokaždé mě to bolelo. Tohle trvalo asi měsíc.
Jednou jsem seděla ve svém pokoji a znovu čekala, kdy zavolá. Slyšela jsem jak vešel do domu. Ale nezavolal. Postavila jsem se na nohy a naslouchala. Najednou jsem zaslechla křik. Katie. On si vzal jí. Bože můj! On si vzal mojí malou sestřičku. Tak já už jsem mu nestačila a on...bože.
Co jsem teď měla udělat? Měla jsem tak vlítnout a vzít mu jí. Odnést ji pryč. Sbalit všechny věci a utéct. S Katie. Utéct pryč od tohohle všeho. To by bylo správné. Já to nedokázala. Nedokázala jsem se ani pohnout. Jen jsem slyšela její křik. Nesnáším se za to, že jsem tenkrát nic neudělala.

Po chvíli to ustalo. Ustal křik. Ustaly vzdechy. Otevřely se dveře a v nich stála Katie. Vypadala jako chodící mrtvola. Vypadala úplně stejně jako já tenkrát ve sprchovém koutě.
"Panebože Katie! Proč tobě? Proč to musel udělat tobě?" objala jsem jí. Neřekla nic, jen mrtvě koukala do neznáma. Celý den nic neřekla. Nepromluvila týden. A nepromluvila už nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama