1. část

29. prosince 2008 v 21:22 | Nika*
S rodiči a malou sestrou Katie jsme žili na pokraji San Diega v malém rodinném domě. Náš život probíhal naprosto normálně jako v každé rodině. Rodiče pracovali a my chodily do školy. Navštěvovali jsme se s Katie stejnou školu. Já byla v sedmém ročníku a ona ve třetím. U učitelů jsem byla oblíbená. Milovala jsem učení, milovala jsem školu. Připravovala jsem se pečlivě na každou z vyučovacích hodin. Bohužel oblíbenost neprojevovali mí spolužáci. V tomto směru jsem byla nenáviděným člověkem. S rodiči jsem touhle dobou neměla žádné problémy. A s mojí sestrou? To jsme byly nerozlučná dvojka. Všechno jsme dělali spolu. Od jejího narození, jsem se snažila trávit s ní co nejvíce času. Celý dny jsme trávili u řeky nebo na půdě. Hrály jsme si s česacími panenkami, u řeky stavěli mosty z kamení. Byl mezi námi věkový rozdíl čtyři roky, ale my jsme to absolutně nevnímaly. Žily jsme si tak, jak jsme chtěli.

Život se nám změnil v den mých 13 narozenin. Celý den jsme s mámou chystali věci na oslavu. Občerstvení, hudbu a ostatní věci. Čekali jsme než domů dorazí táta. Když nadešla doba, kdy už měl být doma, nepřišel. Asi po dvou hodinách se otevřely dveře a on přišel. Byl neuvěřitelně opilý. Vlezl dovnitř a začal do všeho mlátit. Zvedl židli a hodil ji po nás. Nic jsme nechápali. Vždycky byl absolutně v pořádku a alkoholu se ani nedotkl. Najednou přišel ke mně a řekl: " Pojď se mnou do pokoje. A hned!" Celá rozklepaná strachem jsem se zvedla ze země a šla s ním. V ložnici mě hodil na postel. Křičela jsem, ale máma s Katie se neodvážili přijít do ložnice. Otec si sundal kalhoty, nalehl na mě svých těžkým tělem a znásilnil mě. Táhnul z něho alkohol a páchnul potem. Plakala jsem, křičela, ale nikdo mi na pomoc nepřišel. Celé jsem si to musela odtrpět sama. Když to skončilo, svalil se na kraj postele a řekl mi ať vypadnu. Než jsem se stačila obléct, usnul. Celé tělo mé bolelo, dole mi to krvácelo a neuvěřitelně to bolelo. Vešla jsem do kuchyně a uviděla matku jak se s Katie krčí v rohu kuchyňské linky.
"Já jsem křičela! Já jsem potřebovala pomoc!" řvala jsem na matku se slzami v očích, neschopna pochopit co se vlastně stalo. "Co se mu stalo? Proč? Co má tohle být? Vždyť nikdy nepil. Proč...proč...proč se to muselo stát, mně a na den mých narozenin. A proč vy jste mi neprišli ani na pomoc?"
"Leslie já...já se omlouvám, my jsme měli strach. Nechápu co se to s ním stalo. Promluvím s ním, Leslie, slibuju ti to opravdu," řekla a slzy jí tekly po tváři, stejně jako Katie.
"Mami, on mě znásilnil. Teče mi krev a já nevím co mám dělat, já...," brečela jsem.
"Panebože...panebože, jdi do koupelny, vlez si do sprchy a buď tam jak dlouho budeš potřeboval. Nevím jak jinak ti pomoci. Strašně mě to mrzí. Odpusť mi to. Už se to nikdy nestane," slíbila a objala mě. Sundala jsem její ruce z mých ramen a odešla do koupelny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | Web | 2. ledna 2009 v 12:12 | Reagovat

Tak tahle kapitola je víc akční a jsem zvědavá, kam s povídkou zamíříš dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama